Práva a povinnosti hlavy státu jsou stanoveny v lichtenštejnské ústavě, která definuje knížectví jako ústavní dědičnou monarchii na demokraticko-parlamentním základě. Svrchovanost země je rozdělena mezi knížete a lid. Pro obě strany je toto spojeno s právy a povinnostmi.
Pro knížete z toho vyplývá aktivní role v zahraniční politice, kterou hlava státu vykonává nezávisle na lidem zvolené vládě a která jde vysoko nad rámec obecných reprezentačních povinností. Na základě zahraničně-politických aktivit jednotlivých knížat takto došlo v roce 1944 ke zřízení velvyslanectví v Bernu, v roce 1990 k připojení k OSN a ke vstupu do Evropského hospodářského prostoru (EHP) v roce 1995.
Kníže jako hlava státu jmenuje vládu na návrh parlamentu a je oprávněn parlament svolat, či ze závažných důvodů jednání odložit, nebo parlament rozpustit. Jako předseda výběrového grémia soudců hraje kníže také důležitou roli při jejich jmenování.
Kníže je podobně silně zapojen do legislativního procesu a zdaleka tak jen nepodepisuje či nepřijímá zákony. Má právo na aktivní iniciativu a sankce. Právo iniciativy umožňuje knížeti prostřednictvím vládního návrhu vymoci vydat nařízení, změnit či zrušit zákon. Prostřednictvím sanknčního práva může vstoupení zákona v platnost odmítnout.
Lid jako druhá suverenní strana může využít právo iniciativy k vyjádření nedůvěry knížeti, nebo i přispět ke zrušení monarchie. Tímto v celém světě jedinečným způsobem stojí lichtenštejnský monarcha po celou dobu pod silnou přímou demokratickou kontrolou lidu.
