Knížecí rodina

Společně pro Lichtenštejnsko

JJ Kníže Hans-Adam II. je vládnoucí kníže rodu Lichtenštejnů a hlava státu Lichtenštejnského knížectví. Řízení státních záležitostí postoupil svému prvorozenému synovi a předurčenému následníkovi trůnu, JJ dědičnému princi Aloisovi. Společně reprezentují kontinuitu knížecího domu a stabilitu země.

Knížecí dům Lichtenštejnska se ohlíží za šestisetletou historií, již před 300 lety dal nezávislému Lichtenštejnskému knížectví své jméno. Stav k březnu 2021 zahrnuje 122 dospělých členů Knížecího domu Lichtenštejnska.

JJ Kníže Hans-Adam II.

Kníže Hans-Adam II. je nejstarším synem knížete Franze Josefa II. a kněžny Giny. Je první hlavou státu, vyrůstající v Lichtenštejnsku a celkově 15. vládnoucím knížetem z Lichtenštejna.

Kníže Hans-Adam II. se narodil 14. února 1945 a vyrůstal s rodiči a čtyřmi sourozenci na zámku ve Vaduzu. Navštěvoval obecnou školu ve Vaduzu a byl i členem místního skautského oddílu.

V roce 1956 pokračoval kníže Hans-Adam II. ve studiu na vídeňském Schottengymna siu, kde studoval už i jeho otec kníže Franz Josef II. V roce 1960 přestoupil na gymnázium do švýcarského Zuozu, kde studia v roce 1965 ukončil složením švýcarské a německé maturity.
Po završení středoškolských studií pracoval kníže Hans-Adam II. nejprve jako praktikant v jedné londýnské bance. Kromě rodné němčiny hovoří ještě anglicky a francouzsky. Od roku 1965 studoval kníže Hans-Adam II. na vysoké škole v St. Gallen podnikové a národní hospodářství. Studia zakončil v roce 1969 obdržením licenciátního akademického titulu.

JJ Kněžna Marie-Aglaë

Kněžna Marie, manželka knížete Hanse-Adama II., se narodila 14. dubna 1940 v Praze jako čtvrté ze sedmi dětí hraběte Ferdinanda Karla Kinského z Vchynic a Tetova a Henrietty, rozené hraběnky Ledebursko-Wichelnské.

V roce 1945 byla její rodina vyhnána z tehdejšího Československa a uprchla do Německa. V letech 1946 - 1949 navštěvovala kněžna Marie obecnou školu v Eringu na Innu. Následně strávila osm let v internátu sester benediktinek v klášteře Wald ve Württembersku a vychodila reálné gymnázium.

JKV Dědičná princezna Sophie

Dědičná princezna Sophie je nejstarší z pěti dcer Maxe, vévody bavorského, a jeho ženy vévodkyně Elizabeth. Je přímým potomkem posledního bavorského krále Ludvíka III., který byl jejím prapradědečkem. Dědičná princezna Sophie je manželkou dědičného prince Aloise.

Dědičná princezna Sophie se narodila 28. října 1967 v Mnichově. Dětství strávila s rodiči a sourozenci v jihobavorském Wildbad Kreuth.

Po maturitě navštěvovala během několikaměsíčního pobytu v Londýně semináře na Inchbald School of Interior Design. Zajímala se hlavně o různé styly zařízení interiérů. Následně studovala dějiny a anglistiku na Katolické univerzitě v Eichstättu.

JJ Dědičný princ Alois

Dědičný princ Alois je nejstarším synem Knížete Hans-Adama II. a kněžny Marie. Dle knížecího rodového zákona je následníkem trůnu. Od 15. srpna 2004 vykonává jako zástupce svého otce úkony ve funkci hlavy státu Lichtenštejnského knížectví.

Jméno Alois dostal princ na památku svého pradědečka, knížete Aloise z Lichtenštejna. Dědičný princ Alois strávil své dětství na zámku ve Vaduzu. Navštěvoval základní školu ve Vaduzu-Ebenholz a v roce 1979 pokračoval ve studiu na lichtenštejnském gymnáziu, které na jaře roku 1987 završil maturitní zkouškou v literárně-historickém směru.

V roce 1988 se dědičný princ Alois zapsal jako student práv na univerzitu v Salcburku. Studium právních věd zakončil v roce 1993 získáním diplomu magistra. Od září 1993 do května 1996 pracoval u jedné účetní firmy v Londýně. Následně byl činný v různých oblastech knížecího majetku.

Dne 15. srpna 2004 jmenoval Kníže Hans-Adam II. svého prvorozeného syna v souladu s článkem 13 ústavy Lichtenštejnského knížectví jeho zástupcem k přípravě na následnictví trůnu. Dědičný princ tím na sebe převzal státní i mezinárodní povinnosti hlavy státu Lichtenštejnského knížectví.

Knížecí rodový zákon

JJ dědičný princ Alois z Lichtenštejna

Knížecí rodový zákon

Kněžny ve 20. století

Ve 20. století se kněžny začaly výrazněji objevovat po boku mužských následníků trůnu. Jejich vystupování na veřejnosti propůjčovalo instutuci dědičné monarchie v Lichtenštejnsku další tvář.

Životopisy všech knížat od roku 1608

Lichtenštejnská knížata musela během své vlády znovu a znovu přijímat těžké rány osudu. Dovednost, odvaha a odhodlání jim vždy a až dodnes pomohly úspěšně obstát v různých zkouškách.