17. století

Kníže Karel I.

1608 – 1627

Kníže Karel (*1569 - †1627) byl jako první člen rodu povýšen do dědičného knížecího stavu. Dostalo se mu protestantské výchovy a elitního vzdělání ve škole “Českých bratrů“. V roce 1599 přestoupil na katolickou víru. Krátce nato ho coby nejvyššího hofmistra povolal císař Rudolf II. do nejvyššího dvorního úřadu, k čemuž rovněž náleželo vedení tajné rady. Tyto dvorní funkce kníže zastával s přestávkami až do roku 1607.

V témže roce obdržel rovněž Velký Palatinát, který mimo jiné opravňoval k nepřetržité ražbě mincí, V tzv. bratrském sváru mezi císařem Rudolfem II. a jeho mladším bratrem arcivévodou Matyášem se postavil na stranu arcivévody který ho 20. prosince 1608 jako uznání jeho zásluh a úspěchů povýšil do dědičného knížecího stavu. Poté, co se Karel I. dočasně stáhnul z politické scény, propůjčil mu v roce 1614, po smrti svého bratra Rudolfa v roce 1612 jako císař zvolený arcivévoda Matyáš, Slezské vévodství Opava. Od té doby se Karel I. honosil též titulem vévody.

Místodržící a místokrál českých zemí

Po vítězství spojeneckých armád – císařské a německé Katolické ligy - v bitvě na Bílé hoře u Prahy (v listopadu 1620), které se Karel a jeho bratr Maximilian zúčastnili na předních pozicích, byl císařem Fedinandem II. nejprve dočasně a 17. ledna 1622 definitivně jmenován řádným místodržícím ( „zástupcem“) krále Českých zemí. V témže roce obdržel jako první z rodu Řád zlatého rouna a již rok nato mu bylo lénem přiděleno Krnovské vévodství, jež spolu s opavským představovalo majetek rovnocenný knížecí důstojnosti. Po Karlově smrti se v roce 1627 poprvé začaly uplatňovat již v roce 1606 mezi ním a jeho bratry Maximiliánem a Gundakerem na zámku Valtice písemně uzavřené dědické dohody, o nástupnictví a dohody o rozdělení majetku.

Kníže Karel Eusebius I

1627 - 1684

Knížeti Karlu Eusebiovi I. (*1611 - †1684) se podařilo hospodářsky obnovit majetky rodu, které byly zdevastovány třicetiletou válkou a položit tak základy oslnivého vzestupu knížecího rodu v období baroka.

Jeho poručníkem byl zprvu jeho strýc, kníže Maximilián. V roce 1632 mu po pro vysoké šlechtice tehdejší doby povinné kavalírské jízdě stavy Opavského i Krnovského vévodství přísahaly věrnost.

Pouze krátkodobě byl knížepověřen i úkoly veřejné správy. V letech 1639 až 1641 tak zastával funkci vrchního královského hejtmana Slezského vévodství . V první řadě se kníže Karel Eusebius I. pokusil upevnit a znovu vybudovat svůj majetek, který byl zpustošen třicetiletou válkou.

Finanční těžkosti mu také vznikly z různých statků, kdysi získaných svým otcem a jejichž právoplatnost nabytí byla finanční dvorní komorou zpochybněna. Výsledné nároky na náhradu škody činily přibližně 1,7 milionu guldenů. Teprvé poté, co Karel Eusebius deklaroval splacení významné válečné půjčky, skončil v roce 1665 dlouholetý proces udělením všeobecného osvobození od dluhů‘ císařem Leopoldem I.

Zakladatel lichtenštejnských knížecích sbírek

Navzdory těmto finančním břemenům našel kníže Karel Eusebius I. způsoby a prostředky, jak investovat značné částky do svých osobních kulturních zálib. Zakoupil vybrané obrazy, bronzové předměty, zbraně a cenné řemeselné exponáty a položil tak základ lichtenštejnských knížecích sbírek.

Kníže Karel Eusebius I. sledoval i jiné různorodé zájmy. Široké uznání získal za svůj chov koní a návrh ztvárnění parku na zámku Lednice a projevil velký zájem o architekturu, což dokumentoval v jednom svém teoretickém traktátu.

Kníže Johann Adam Andreas I

1684 – 1712

Kníže Johann Adam Andreas I. byl jedním z nejvýraznějších mecenášů a stavebníků své doby. Mimo jiné nechal postavit dva nádherné vídeňské paláce: Městský palác v Bankgasse a Zahradní palác v předměstí Rossau.

Kníže Johann Adam Andreas I. (*1657 - †1712) se trvale zásloužil o reorganizací celé knížecí správy a sanaci rodinných financí. V roce 1687 byl jmenován tajným radou a o šest let později obdržel Řád zlatého rouna.

Své finančně-politické schopnosti uplatnil take ve službách císaře. Jeden z jeho předložených projektů, racionalizace finanční správy, však v roce 1699 ztroskotal v důsledku tuhého odporu úřednictva. Také založení vídeňské Girobanky, které Johann Adam Andreas I. v letech 1703 až 1705 předsedal, zůstalo bez očekávaného úspěchu. Roku 1707 odcestoval jako císařský vyslanec na uherský Zemský sněm do Prešpurku (Bratislavy).

Získání pozemků Vaduz a Schellenberg

Jak se ukázalo, mělo získání říšských panství Schellenberg a hrabství Vaduz ležících u horního Rýna v letech 1699 a 1712 dalekosáhlý význam pro celý rod. Tímto krokem získal Knížecí dům poprvé do vlastnictví říšskou půdu a přiblížil se tak rozhodujícím způsobem k cíli, o nějž usiloval bezmála sto let, a tím byl přístup do Říšské knížecí rady.